most pro pěší: Karlín – Štvanice – Holešovice

1999-2000

studie

Most pro pěší vznikl z potřeby pohodlného  spojení mezi Karlínem, Štvanicí a Holešovicemi. Na rozdíl od nejbližšího stávajícího mostu s částečným pěším provozem – tedy Hlávkova mostu, prochází nový most tichým územím, odstíněným od hluku velkoměsta hradbou pobřežních porostů, jak na karlínské, tak holešovické straně, ale hlavně zelenou hmotou ostrova Štvanice.

Z neobvyklého požadavku spojení tří bodů, vznikl logicky most neobvyklého tvaru, tedy jakási trojnožka. Hlavní rameno mostu, spojující Karlín s Holešovicemi, se mírným symetrickým obloukem přiklání k cípu Štvanického ostrova, ze kterého mu vychází vstříc osmdesát metrů dlouhá mírná rampa, aby se s ním setkala „na půli cesty“, ve vrcholu zaoblení.V místě jejich setkání je umístěn hlavní konstrukční prvek a pohledová dominanta mostu – skoro dvacet osm metrů vysoký ocelový pylon, který se odklání směrem od ostrova, aby vyvážil hmotu rampy. Na tento, říkejme, hlavní pylon je zavěšeno prvních sto metrů mostu od karlínského břehu a posledních dvacet metrů rampy. Druhou polovinu mostu ( sto metrů směrem od Holešovic ) nese společně pět menších, patnáct metrů vysokých pylonů v pravidelném dvacetimetrovém rozestupu. Oba konce mostu jsou zapuštěny do betonových předpolí. Počátek rampy je u cípu Štvanice řešen jako plynulý přechod z betonového předpolí do ocelové příhradové konstrukce mostovky, která je dále podpírána čtyřmi ocelovými sloupky v rozestupu deset a půl metru. Tyto sloupky vycházejí stejně jako pylony z betonových pilířů. Chodník,  ležící na 5 metrů široké mostovce je rozdělen na cyklistický a pěší pruh. 2 metry široký cyklistický pruh je tvořen pouze ocelovými rošty o rozměrech 1,25 x 1,5 metru nebo 1,25 x1 metr, zatímco ve 3 metry široké části vyhrazené pro pěší je na tyto rošty ještě přišroubován chodník z dřevěných prken o šířce 15cm a tloušťce 2 cm. Jak rošty, tak prkna jsou opatřeny protiskluzovou úpravou. Na betonových předpolích přechází rošt do dlažby z drsného kamene o stejném rastru. V pěším pruhu zůstává povrch chodníku nezměněn.

Inspiraci pro celkový výraz mostu jsem hledal ve světě lodí, což se projevuje například ve tvarech pilířů i některých detailů. Ve tvarosloví mostu lze také rozeznat stožáry, ráhnoví a lanoví plachetnic. Dva světy, lodí a mostů, které se od nepaměti potkávají v korytech řek, tak splývají v jedno.

školní práce, Fakulta architektury ČVUT, atelier akad. arch. Michala Brixe